CZECH DEUTSCH ENGLISH POLAND
[Hlavní strana] [Průběžné výsledky] [Kalendář akcí] [Další informace] [Kontakt ] [Pro registrované]

Návrat na hlavní stranu

Etnografický region Polabí

Zeměpisné vymezení
Oblast úrodné Polabské nížiny začínající u soutoku Ohře s Labem na Podřipsku a táhnoucí se přes Mělnicko až na Hradecko.


Historicko-národopisné vymezení
Národopisně oblast menší než zeměpisně, část Polabí se kryje s regionem středních Čech. Národopisnou oblastí Polabí míníme od východu oblast Nymburska, Poděbradska, dále pak kraj zemědělských statků obcí rozložených k východočeským městům Pardubice a Hradec Králové.


Lidová architektura
V historii se zde rozšířil typ řadových vesnic tvořených obvykle dvěma řadami usedlostí orientovanými podél komunikace nebo vodního toku. I když se jedná o domy stavěné v úrodné oblasti, přesto zůstává nejstarší zástavba přízemní se základním typem roubeného "polabského domu ", pro nějž bylo typické omazání celé stavby hliněnou mazanicí ("v kožichu"). Později se stavělo ze sušených nepálených cihel. V důsledku rychlého hospodářského rozvoje je roubený dům koncem 18. století nahrazován domem zděným . Některé domy mají ještě v 19. století tzv. "dymníky" - předchůdce komínů z proutí nebo prken omazaných hlínou, zavěšené na stropní trám, aby kouř unikal na půdu. Unikátní jsou víceboké (polygonální) stodoly s nízkými, dřevěnými roubenými stěnami a vysokými doškovými střechami. Vrcholem vyspělého lidového stavitelství jsou zděné polabské selské usedlosti s honosnými štíty, branami a brankami. Památky lidové architektury posledních dvou století představuje Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem.


Kroj
Je to území, kde se selský kroj brzy poměstštil a poměrně brzy úplně odložil. Pro určení krojového typu se zachovalo jen málo dokladů svědčících o tom, že v bohatém kraji se lidé strojili honosněji než jinde v Čechách. Bohaté selky si dávaly vyšívat své plachetky stříbrem a zlatem, řetízkem i plně. V celém Polabí ženy nosívaly zvláštní maličké čepečky s půdou bohatě, složitě a jemně mřížkovanou, ve které byly vyšité vzory tulipánů. Obdobné motivy se objevují i na tylových zástěrách. V zimě se ženy halily do kartounového šátku s tištěným vzorem, který se vázal do týla "na telecinku" . Čáslavsko a okolí Nymburka spojuje záliba v plátěných, karmazínem vyšívaných zástěrách, loktuškách. Na východě vidíme vliv kopcovitých krajů v hojném užívání ručně tkaných látek. Kroje z okolí Hradecka vynikají nejbohatšími loktuškami a zlatě vyšívanými čepci. V mužských všedních lidových oděvech se nezachovalo mnoho zvláštností, shodují se téměř s kroji z oblasti středních Čech. Sváteční oděv mužů se vyznačoval kvalitou užitých materiálů - vesty nazývané punt bývaly šity z hedvábí nebo damašku, kalhoty ze sukna, manšestru nebo kůže, límečky košil se bohatě vyšívaly zlatem. Jako pokrývku hlavy muži používaly podle města cylindry.


Lidová hudba a tanec
Hudebně se oblast vyvíjela v kontextu českých zemí, přesto s jistými specifiky. Od 13. století byl rozšířen hudební nástroj loutnového charakteru "kobza ". Od 18. století se vlivem zámeckých kapel do lidového prostředí dostala příčná flétna , užívaná v lidových muzikách doposud. Přibližně do r. 1867 je dokladováno i užívání malého přenosného cimbálu . K tanci hrávali jeden nebo dva muzikanti, např. pištec a bubeník, pištec a houslista. Dud se na Polabí nepoužívalo. Muzika bývala dřevěná, smyčcová, tzv. štrajch, složená z 1 - 2 houslí, klarinetu, příčné flétny a kontrabasu, tedy ve složení, v jakém ji známe až dodnes v doprovodných muzikách folklórních souborů. Přibližně až do roku 1860 hrávali lidoví muzikanti povětšinou bez not. Lidová hudba byla v úzkém sepětí s umělou, k čemuž přispívaly i muzikantské cechy, sdružující vesnické i vzdělané hudebníky. Od 19. století sem pronikaly i dechové orchestry interpretující jednak lidové písně, jednak tvorbu umělou.

Tanečně patří Polabí do oblasti s rozšířením všech typických českých tanců, jakými jsou např. sousedská, mazurka, polka nebo hulán. Tance se střídavým taktem, mateníky, mají zde místní názvy směsek, klatovák, vrták či kozel.


Literatura:
Národopisné regiony Čech a Moravy

Texty:
Zuzana Gregorovičová
Zbyněk Žůrek

Fotografie:
Petr Dvořáček
Karel Šmirous
Zbyněk Žůrek

Hudební ukázky:
poskytlo Vydavatelství Gnosis
Vydavatelství Písnička

Videoukázky:
František Synek
Zbyněk Žůrek

Vydáno ve spolupráci s občanským sdružením Folklorum.
Provozovatel serveru www.FolklorWeb.cz

UPŘESŇUJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.FolklorWeb.cz

Typ záznamu: Etnografický region
AKTUALIZACE: 24, 24.02.2005 v 14:16 hodin

Copyright 2000-2018 © speedway.cz