Stabilní katastr (německy Franziszeischer Kataster, františkovský katastr) byl soubor údajů o veškerém půdním fondu v předlitavské části Rakouského císařství. Pořízen byl v první polovině 19. století za účelem získání dostatečně přesného měřického podkladu pro stanovování pozemkové daně. Měl to být trvalý registr, a proto byl nazván „stabilní“. Z měřického operátu stabilního katastru byly odvozeny pozdější katastrální mapy v českých zemích.

Nerovnoměrnost ve zdanění dominikálu a rustikálu a stoupající požadavky státu si již dávno žádaly reformu. 2. srpna 1806 byly zahájeny přípravné práce na novém katastru, 21. srpna 1810 přešlo vypracování nového systému pro pozemkovou daň z působnosti Dvorské kanceláře do působnosti právě vzniklé sedmičlenné komise. Ta pod vedením Kristiana Wurmsera pracovala koncepčně, cílevědomě, takticky a na vědecké bázi. Důsledně připravovala technickou i legislativní stránku. Trpělivým vysvětlováním dosáhla vydání všech dílčích aktů, i když musela tajit jejich návaznost. Snaha vyvrcholila vydáním patentu císaře Františka I. ze dne 23. prosince 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. Nejdříve byly přesně vymezeny hranice pozemků. Takto označené pozemky byly posléze zaměřeny. Základní jednotkou byla katastrální obec. U pozemků se evidovala jejich velikost, poloha a čistý výnos.

Přesné trigonometrické zaměření provádělo v terénu několik polních měřičských skupin. V Čechách měření proběhlo v letech 1826–1830 a pak 1837–1843, na Moravě a Slezsku v letech 1824–1830 a 1833–1836. Vznikaly tak katastrální mapy v měřítku 1:2880 (1 rakouské jitro v terénu = 1 palec čtverečný na mapě) zvlášť pro každou katastrální obec; z nich tzv. císařský (povinný) otisk (Kaiserpflichtexemplar) byl archivován v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Po rozpadu Rakouska-Uherska byl otisk pro české země předán do pražských úřadů. Tyto „císařské otisky“ byly nejprve uloženy v archivu Ministerstva financí, později přemístěny do Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (viz wiki).

Originální mapy stabilního katastru jsou přímým výsledkem měřických prací při založení stabilního katastru. Jde o ručně kreslené a vybarvené mapy v měřítku 1 : 2 880, které vznikaly v letech 1824–1843 a po dokončení byly litograficky reprodukovány a vždy jedna z tiskových kopií byla po ručním vybarvení uložena ve Vídni jako kontrolní exemplář, tzv. císařský povinný otisk. Ostatní kopie byly používány k běžné práci. Vlastní originální mapy byly poté ještě po nějakou dobu vedeny jako mapy evidenční a byly do nich červeně dokreslovány nastalé změny. Ve složitějších případech byl nový stav vykreslen na zvláštní listy, označené jako Beimappe (příložná mapa). Tímto dodatečným zákresem změn se originální mapy zásadně liší od císařských povinných otisků, na kterých byl zakonzervován původní stav v době založení katastru. V řadě případů byly také dvě sousední obce mapovány společně (ale s vyznačenou společnou hranicí) a až na císařských otiscích byly odděleny.

Barevné kopie tzv. císařských povinných otisků map stabilního katastru vznikaly v letech 1824–1843 a byly původně určené k archivaci v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni, odkud byly po vzniku Československé republiky v rámci archivní rozluky předány do Prahy. Na rozdíl od tzv. originálních map stabilního katastru zachycují původní stav krajiny bez dodatečného zákresu pozdějších změn. Dodnes patří ze strany badatelů k nejžádanějším a nejvyužívanějším archiváliím ÚAZK. V některých katastrálních územích se ale nedochovaly.

Zároveň s podrobným měřením byla z rozpracované originální mapy odvozena její kopie, tzv. indikační skica, jejíž listy vznikly rozdělením listů originální mapy na čtvrtiny. Byla barevně provedena podle stejných zásad jako originální mapa a doplněna z polního náčrtu o jména držitelů, čísla domů, druhy kultur, zákonnou vlastnost pozemků a čísla mezníků na hranici obce. Takto upravená indikační skica byla porovnána se skutečností a tím byl ověřen výsledek měření. Záznamy o revizi byly vyznačeny červeně a potvrzeny podpisy geometra, vrchnostenského úředníka a zástupců obce. Dále bylo katastrální území rozděleno na trati označené velkými písmeny a pojmenované, v jejichž rámci byly červeně očíslovány parcely parcelními čísly. Stavební parcely byly očíslovány černě zvlášť. K indikační skice byl přiložen náčrtek Parzellirungs Croquis der Gemeinde, který přehledně znázorňoval celé území obce, pozemkové trati včetně jejich označení, klad a nomenklatury mapových listů, čísla mapových listů v rámci jednoho katastrálního území a trigonometrickou sít použitou při podrobném měření. Parcelní čísla, jimiž byly očíslovány pozemky v jednotlivých tratích, a parcelní čísla cest, vodních toků a stavebních parcel byla uvedena ve výkazu (Parzellen Ausweis) spolu s pojmenováním tratí. Na rubové straně byl v některých případech obdobný náčrtek katastrálního území Berechnungs Croquis der Gemeinde na němž byla parcelní čísla pozemků, stavebních parcel, cest a vodních toků rozdělena do dvou kategorií: A místní část a B ostatní. Indikační skici sloužily při dohotovení originální mapy, k sestavení parcelních protokolů a k oceňovacím pracím (viz ČUZK). 

Katastrální operát měl tři části:

• měřický operát – výstup geometrického zaměření a zobrazení všech pozemků,
• písemný operát – soupis všech pozemků a jejich vlastníků,
• vceňovací operát – druhové a bonitní rozdělení pozemků.
  

Legenda

Mapy stabilního katastru byly vytvořeny a kolorovány podle jednotné legendy. Např. okrová jsou pole (zkratka Rott značí kopaninu, dočasný úhor), šedé s nádechem hnědé lesy, sytě zelené parky a zahrady, zelené louky, světle zelené pastviny (s písmenem W nebo GW, což je zkratka pro obecní pastviny); karmínové jsou zděné budovy, kamenné mosty, jezy a silnice, v tmavém odstínu karmínové veřejné stavby, žlutě jsou dřevěné budovy (roubené, spalné), mosty a jezy. Bílou barvu mají veřejná prostranství a půda, která se neobdělává, jako dvory a nádvoří. Hnědou barvu mají cesty, modrou vodní plochy (více viz wiki)